Možná to byla falešná vzpomínka, možná se to stalo později.
Autor se prohrabuje krabicí starých deníků a snaží se chronologicky seřadit události tak, jak následovaly za sebou. Je to těžký, protože musí doplňovat mezery mezi jednotlivými událostmi, zámlky a vynechávky, když věděla, že to, co se jí děje, je příliš hrozné, než aby se o tom dalo psát v deníku, příliš to bolelo, než aby to rozpitvávala znovu ve vlastní hlavě, znovu a znovu to prožívala. Vytěsnění, snaha o tom nemluvit, nepřemýšlet o tom, dělat, že se to neděje.
Fight or flight?
Boj nebo útěk?
Vždycky to byl útěk, vždycky to byla její weapon of choice. Od úplnýho začátku, nejdřív jako maladaptivní snění během dne, snění o lepším světě, snění o někom, kdo jí pomůže, snění o drogách, které by si mohla vzít a všechno v její hlavě by se konečně ustálilo, uklidnilo, utišilo. Ve 13 si píše o deníku, jak by si přála mít po ruce trávu, která by to všechno vymazala. Ve 13 se poprvé opije pivem a vínem a okamžitě si tuhle formu útěku od sebe zamiluje. Alkohol jí přináší euforii, kterou si přeje cítit pořád místo svojí melancholie a úzkosti. Krade cigarety a namlouvá si, že mají taky moc změnit stav vědomí. A pak je tu sebepoškozování, další forma útěku. A mnohem, mnohem později si konečně obstará i tu trávu, éčko a dokonce perník...Ale ta touha po útěku, ta snaha se dostat "někam pryč”, tu je možné najít už v době, kdy jí bylo 13.
Predispozice k vytvoření závislosti, predispozice pro budoucí průsery. Možná je to nediagnostikovaný autismus, který je přidán do toho mixu jako divoká karta mnohem později, ale docela dobře vysvětluje, proč se cítila celý dospívání jako vyvrhel. Mozek, který funguje trochu jinak, je trochu jinak nadrátovaný a tím pádem trochu jinak vnímá realitu. A samozřejmě je to něco, co ostatní jaksi instinktivně vycítí, jako pach cizí kočky. Kolikrát si v deníku pokládá otázku, co je to "to”, co ji vyčleňuje? Proč si vybrali ji, zvlášť když ještě před pár roky byla tolik oblíbená a "ta chytrá”?
Dynamika se změnila poté, co přišly další děti z mnohem menší, mnohem zanedbanější a podfinancovanější školy. Přinesli s sebou nové formy tortury, protože to byl asi způsob přežití tam, když máte mezi sebou mladé sociopaty a děti z vážně dysfunkčních rodin, kde se objevuje násilí a zanedbávání.
Začne si myslet, že je to slabost, kterou z ní cítí, že dokáží rozpoznat ten jiný pach někoho, kdo je slaboch...
Byla dřív slepice nebo vejce? Byla deprese následkem nebo příčinou? Mladá duše vysoce senzitivní malé holky, trhaná na kusy mezi těmi hormony a agresí poháněnými kluky, kde neexistuje nic, co by převyšovalo hmotu, tělo, maso... Nebo melancholie, která se jednoho dne snesla tak, jako generace předtím a začala malou holku nutit k izolaci a podivínství, které se dalo přehlížet a tolerovat jen do určitého bodu? Byl to tlak od jejích 13, otázky, kdy si najde kluka a jestli už někoho má, podprahový signál, že je koneckonců žena, zatím v kokonu adolescence, ale jednou bude jejím posláním plodit a vařit? Že je koneckonců masem, jen masem a tělem k naporcování? Vyrůstat v oblasti, kde se daří katolické víře, vám vyleptá v mozku nečekané spojnice a cestičky.
Bylo to vyhoření z tlaku, který na sebe kladla od 1. třídy? Celou svou posranou existenci zaměřuje na to, aby byla nejlepší, a tak se hroutí, když dostane z matiky 2-. Byl to táta a jeho selektivní slepota k jejímu snažení, byla to jeho agrese a facky, jeho smsky, ať si nezapomene žákovskou ve škole? Byla to jeho totalita, rozpadající se ego založený na práci a píli, o něž přišel během krátké doby na pracáku?
Byl to pradávný gen, malfunkce v mozku, která zařídila, že její praděda zkousl hlaveň brokovnice a stiskl spoušť? Byly to stejné neurony, které má její babička v hlavě a které bez přestání vystřelují chemické vzruchy blížící se zkázy, Apokalypsy a Armageddonu, zatímco leží v posteli a snaží se usnout s tepovkou 200/m? Byla to ta věc, o které se nemluví, ale opona postupně padá, když zjišťuješ, kolik příbuzných je na antidepresivech?
Jak se stane, že se člověk zblázní?