Možná to byla falešná vzpomínka, možná se to stalo později.

Autor se prohrabuje krabicí starých deníků a snaží se chronologicky seřadit události tak, jak následovaly za sebou. Je to těžký, protože musí doplňovat mezery mezi jednotlivými událostmi, zámlky a vynechávky, když věděla, že to, co se jí děje, je příliš hrozné, než aby se o tom dalo psát v deníku, příliš to bolelo, než aby to rozpitvávala

 trigger warning: self harm, abuse, violence

léto 2011 

Jako skoro u všech záležitostí v životě, i k tomuto momentu vedla spletitá cesta nedorozumění, omylů a mentálních zkratů. Když si totiž tiskla ostří zalamovacího nože ke kůži na ruce, přesně tahle otázka jí prošla hlavou: Jak jsem se sem dostala?

Samozřejmě věděla, jak se dostala na chladnou zem koupelny,

Když nemůžu spát, upravuju playlisty na Spotify. Mám několik playlistů věnovaných lidem, kteří přišli do mýho života, udělali v něm neuvěřitelnou paseku a zase se z něj odporoučeli. Nebo z něj byli odstraněni jako nějaký nádor chirurgickým skalpelem. Ne vždy právem. Někdy proto, že zůstat s nimi v kontaktu znamenalo bolest a hořkost postupující jícnem vzhůru, dokud všechno, co ještě zbývalo, nebylo